„Právní úprava udělování milosti a amnestie prezidentem republiky - je čas na změnu?“

Po udělení milosti prezidentem Milošem Zemanem řediteli Lesní správy Lány Miloši Balákovi se znovu objevily úvahy o právní úpravě institutu milosti prezidenta republiky. Jak je tento institut zakotven v českém právním řádu a je možné milost prezidenta republiky nějakým způsobem napadnout?

Samotná Ústava pojem milost nezná, nicméně dle právní teorie lze milost chápat jednak v širším slova smyslu pro všechny druhy milostí, tedy jak pro milost individuální, tak pro milost hromadnou, tedy amnestii. Pramenem její úpravy je zejména ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), ale také zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „Trestní řád“).

Dle čl. 62 písm. g) Ústavy prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení. Jedná se o výsadním práva prezidenta republiky a k jejímu udělení nepotřebuje kontrasignaci ze strany předsedy vlády ani žádného jiného ústavního činitele. Agraciací prezident zasahuje do rozhodovací pravomoci soudů tím, že soudem trest zmírní nebo odpustí, a to buď částečně nebo v celém rozsahu. Zahlazením odsouzení prezident republiky odstraní následky trestů.

Naproti tomu v čl. 63 Ústavy jsou upraveny abolice a amnestie, které však podléhají kontrasignaci (spolupodpisu) ze strany předsedy vlády. Abolicí prezident nařídí, aby se trestní stíhání vůbec nezahajovalo, a pokud již trestní stíhání bylo zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Abolicí tak prezident může zasáhnout nejen do pravomoci soudů, ale také do rozhodování státního zastupitelství či policejního orgánu.

Dle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy má prezident právo udělovat amnestii, která je někdy označována za milost hromadnou. Prezident ve svém rozhodnutí, které je následně publikováno ve sbírce zákonů, obecným způsobem vymezí okruh osob, na které se amnestie vztahuje. Může se jednat např. o výši uloženého trestu, druh trestného činu, případně věk odsouzených osob. Je na rozhodnutí soudu, jaká konkrétní osoba splňuje podmínky stanovené prezidentem a je tak účastna amnestie.

Důvody pro udělení milosti, stejně jako amnestie, by měly být spíše humanitární. Jak však vidíme mimo jiné na případu pana Baláka, důvody pro jejich udělení jsou bohužel zcela odlišné. V souvislosti se zjevným zneužíváním těchto prezidentských pravomocí se v odborné i laické veřejnosti znovu objevila otázka, jak je možné se proti těmto rozhodnutím prezidenta bránit, případně zda má tento spíše monarchisticky prvek ještě stále v našem právním řádu své místo.

Ústavní soud se zabýval celou řadou ústavních stížností, kterými byla napadnuta soudní rozhodnutí ve věcech amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky Václava Klause (č. 1/2013 o amnestii). Většina těchto ústavních stížností však byla Ústavním soudem odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Dne 5. března 2013 podal Senát ústavní žalobu proti tehdejšímu prezidentu Václavu Klausovi pro velezradu. Senátoři mimo jiné tvrdili, že prezident svým rozhodnutím zasáhl do fungování trestní justice. Ústavní soud však ústavní žalobu neprojednal, jelikož v době rozhodování již Václavu Klausovi funkce zanikla.

Co se týče agraciace či zahlazení odsouzení podle čl. 62 písm. g) Ústavy, jedná se opravdu o individuální výsostné právo prezidenta republiky a český právní řád nenabízí žádný právní nástroj, jak tomuto rozhodnutí prezidenta zabránit – snad kromě institutu ústavní žaloby upravené v čl. 65 Ústavy. K přijetí návrhu by však byla třeba třípětinová většina přítomných senátorů a třípětinová většina přítomných poslanců, což se zdá vzhledem k rozložení politických sil, minimálně v Poslanecké sněmovně, nepravděpodobné. Nadto by ještě Ústavní soudu musel jednání prezidenta republiky posoudit jako hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku – případně jako velezradu.

Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že si lze jen stěží představit odpovědnost prezidenta republiky za udělení individuální milosti či amnestie (samozřejmě kromě odpovědnosti politické). Zařazení individuální milosti pod kontrasignované pravomoci prezidenta republiky může představovat potencionální riziko jakéhosi politického obchodu v případě odsouzeného předsedy vlády. Jako pozitivní systémovou změnu naopak vidím přesun pravomoci udělování milostí či amnestií na parlament jako celek – tím by mohlo být zabráněno zneužívání těchto pravomocí k osobním účelům a současně by tato změna také více odpovídala principu suverenity lidu.

Mgr. Nick Byrtus, advokátní koncipient

„Advokátní kancelář TOMAN & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let. Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“